Jenom my

11. července 2015 v 13:00 | Andílek |  Kapitolovky
By mě zajímalo, kolik mi tu zbylo Klainerů. Je tu první kapitola volného pokračování k Jenom ty. Užijte si jí. Kdo nezná Jenom ty povinně dočíst!



Blaina probudilo vyděšené mumlání jeho jména. ,,Šššš lásko, jsem u tebe," omotal Kurtovi ruce kolem pasu a přitiskl si ho k sobě. Kurt se k němu přitulil, spokojeně se usmál a spal dál. Blaine se ráno vzbudil jako první a rozhodl se, připravit Kurtovi snídani do postele. ,,Čím jsem si to zasloužil," zajímal se brunet, když se Blaine objevil v ložnici s tácem se snídaní. ,,Tím, že jsi," líbl ho Blaine na tvář. ,,Kurte, přemýšlel jsem," začal Blaine, když dosnídali. ,,Nad čím?" Podíval se na něj jeho přítel. ,,Co kdybychom si adoptovali nějakého prcka?"
,,Cože?!" vykulil Kurt oči. ,,Pokud nechceš, tak to pochopím."
,,Já neřekl, že nechci. Jen mě to překvapilo," usmál se Kurt. ,,Já vím, jsme spolu už dva roky. Myslel jsem, že...."
,,Blaine, přestaň. Přestaň to obhajovat. Nikdy jsem neřekl, že děti nechci," položil mu Kurt hlavu na rameno. ,,Takže ano?"
,,Ano," přikývl Kurt.

Všechny náležitosti ohledně adopce, splnili v pořádku. Teď je čekala návštěva sociální pracovnice. Blaine pozoroval svého přítele, jak byl vystresovaný už několik dní předem. Blaine se probudil brzy a Kurt v posteli nebyl. Kudrnáč se podíval na hodiny, za hodinu měla přijít sociální pracovnice. Pomalu vstal, ve chvíli kdy se oblékal, zaslechl z kuchyně dutou ránu. Nechal tričko, tričkem a rozběhl se do kuchyně. Instinkt ho nezklamal. Kurt opravdu omdlel. Blaine zvedl svému příteli nohy a nemohl dělat nic jiného než čekat. Sledoval Kurtovu bledou tvář a modlil se, aby se probral. Brunet párkrát zamrkal a otevřel oči. ,,Blaine!" zašeptal a chtěl vstát. ,,Lež! V klidu!" Pomalu mu podložil nohy židlí a napustil sklenici vody. ,,Napij se! Bude ti líp." Kurt přijal skleničku a napil se. Domem se rozezněl zvonek. ,,Kruci!" zaklel Blaine. ,,Zvládneš to?"
,,Jo. Hlavně jí otevři, aby si nemyslela, že s ní nechceme mít nic společnýho." Blaine se vydal ke dveřím, zatímco Kurt se vyškrábal na nohy. Zamotala se mu hlava a on se musel opřít o stůl.

,,Dobrý den, jsem Beata Cody, sociální pracovnice. Mám na starost váš případ."
,,Těší mě. Blaine Anderson," představil se kudrnáč. ,,Tohle je můj přítel Kurt Hummel."
,,Mě také těší. Podle všeho byste byli vhodnými rodiči. Problém by mohl být snad jedině s vaší orientací. Pokud bych ovšem nenašla nic, co by nasvědčovalo, že byste byli špatní rodiče, tak nevidím problém."
,,Děkujeme." Prošmejdila celý dům a nic našla. Když odešla oběma mužům se ulevilo. ,,Nechceš si jít lehnout, lásko? Vypadáš, že za chvíli zkolabuješ," narážel Blaine na Kurtův obličej, který byl bledší, než kdy jindy. ,,Asi půjdu. Jen zavolám do práce, že dneska budu pracovat z domova." Když Blaine odcházel do redakce, našel Kurta, jak si čte. ,,Co čteš?" Kurt k němu zvedl hlavu. ,,To neznáš. To bude novinka. Vypadá to, hodně zajímavě." Kurt odložil tablet. ,,Dneska přijdu brzy," políbil Blaine Kurta a odešel do práce.

,,Blaine," přivítal ho s úsměvem Peter. ,,Ahoj," oplatil mu pozdrav kudrnáč. ,,Teď jsem dotelefonoval s Rose Franklinovou. Ptala se mě na tebe s Kurtem a zajímalo jí, jestli byste letos přijeli, že by vám podržela pokoj."
,,Promluvím o tom s Kurtem. Ale nevidím to nadějně, nechci mu připomínat minulost, jestli mi rozumíš." Peter přikývl. ,,Rozumím. Ale Blaine, on to musí překonat a jít dál."
,,To vím. A pak druhá věc, ta adopce."
,,Jo vidíš, na to bych zapomněl. No každopádně mi dej vědět."
,,Dám."

Blaine přišel domů a do nosu ho praštila vůně bylinek. ,,Neměl bys ležet?" omotal ruce kolem Kurtova pasu. ,,Blaine, je mi dobře. Nejsem nemocný." Otočil se mu Kurt v náručí. ,,Co bude dobrého?"
,,Kuře na bylinkách s bramborem. Proč se takhle díváš?" Všiml si Kurt Blainova pohledu. ,,Jak?"
,,Jako bys něco chtěl," zazubil se Kurt. ,,Chci se tě na něco zeptat," přiznal se Blaine. ,,Na co?"
,,Peter na mě vyrukoval s tím, že mu volala Rose Franklinová. Chce vědět, jestli bychom nejeli s Peterem." Kurt na Blaina vykulil své studánkově modré oči. ,,Blaine, já....já...."
,,To je v pořádku Kurte, říkal jsem mu, že s tím souhlasit nejspíš nebudeš."
,,Neřekl jsem ne. Jenom Blaine, teď máme trochu jiný starosti," připomněl mu Kurt. ,,Já vím, to jsem Peterovi, řekl taky."
,,Docela bych i jel. Kdo by se nechtěl podívat na místo, kde potkal svojí skutečnou lásku?" Blaine se usmál a přitáhl si Kurta do náruče. ,,Miluji tě."
,,Taky tě miluju." Blaine přitiskl svoje rty na ty Kurtovy a políbil ho, brunet se nenechal pobízet. Oba probral až kouř. ,,A máme po obědě!" povzdechl si Kurt. ,,Kvůli komu asi," zašklebil se Blaine. ,,Jistě, já sám sobě asi strkal jazyk do krku," ušklíbl se Kurt. ,,Jdu nám něco objednat. Co si dáš? Pizzu nebo čínu?"
,,To je jedno, třeba čínu."

,,Anne, vypadáš báječně!" rozzářil se Kurt, když vstoupil do ordinace. ,,Ty taky," usmála se. ,,No rozhodně se tak cítím. Zažádali jsme si s Blainem o adopci."
,,Vážně?!" Kurt na Anneinu otázku přikývl. ,,To je fajn. Tak běž, doktor Elster už tě čeká." Když Kurt vylezl, usmíval se jako sluníčko. ,,Když tě tak pozoruju, tak jsi dopadl dobře." Kurt přikývl. ,,Jedeš k Rose?" zeptal se jí Kurt. ,,Vy dva jo?" podivila se, vloni nebyli ani jeden. Anne se ani nedivila. ,,Nejspíš jo. Na Blainovu otázku jsem reagoval slovy, Kdo by nechtěl navštívit místo, kde potkal svojí skutečnou lásku?"
,,To je hezký. Já asi vezmu sebou George. Mercedes má letos lepší zájmy."
,,Slyšel jsem," zasmál se Kurt.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bara Bara | 12. července 2015 v 0:46 | Reagovat

Jáá sem ti tady jako Klainařka zbylaaa :-D moc moc pěkný, ale nevím kde je ta první Jen ty. Díky :-)

2 Andílek Andílek | 12. července 2015 v 10:13 | Reagovat

[1]: tak to je supeeeer! :-D. Najdeš to v Kapitolovkách na stranách 6 a 5...Alespoň se dozvíš, proč omdlel a proč řekl to s tou skutečnou láskou. Děkuji za komentář

3 Karin Karin | 20. dubna 2017 v 14:59 | Reagovat

Paráda pokračovaní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama