Vzpomínky 7

26. listopadu 2016 v 13:00 | Andílek |  Kapitolovky
Je tu závěr...Tak si ho užijte stejně jako kluci kino a jejich romantický výlet do Města zamilovaných

PS: Právě teď proklínám Terezku, protože díky jejímu komentáři jsem znovu závislá na ACITW. A musela jsem si ACITW a ACITW AU znovu přečíst! :D :D :D




"Co se usmíváš?" vyzvídala Rachel na Kurtovi. Dohodli se, že si spolu vyrazí na nákupy. "Ukážu ti to," vytáhl telefon a podal jí ho. Rachel si chvilku četla a pak zvedla hlavu. "Vy jste tak sladký."
"Jo. A jeden večer nás rozdělil," povzdechl si Kurt. "Vrátíš se k němu?" zeptala se Rachel. ,,Ano, vrátím se k němu," přikývl.


Sebastian už na Kurta čekal před kinem. "Ahoj," usmál se modroočko. "Ahoj, tak jdeme?" zeptal se Sebastian. "A na co vlastně jdeme? Sliboval jsi akorát, že to nebude horor," vyzvídal Kurt. "Ale slib, že se nebudeš smát."
"Měl bych? Tak na co jdeme?" zeptal se netrpělivě Kurt. "Na Fantastická zvířata."
"Děláš si ze mě srandu? Ne, že bych si chtěl stěžovat, svět Harryho Pottera zbožňuju…"
"Tak si nestěžuj a pojď,"vzal Sebastian Kurta za ruku a vešli do sálu. "Asi tu budu pohoršovat děti."
"Tys to s tím muchlováním myslel vážně, co?" ušklíbl se Kurt. "Tak tos měl vybrat nějakou romantiku nebo fakt ten horor a ne pohádku pro děti."
"Chyba v úsudku."
"To vidím," protočil Kurt očima. "Tak si zajdeme ještě do Skandálů, abych si napravil reputaci."
"Beru tě za slovo," mrkl Kurt.


Oba stanuli před Skandály. ,,Tak se jdeme bavit," vtáhl ho Bas dovnitř. ,,Nevím, jestli na to mám náladu."
,,Kdybys nekecal. Hele kdo je tady!" Kývl hlavou k baru. ,,Brittany se Santanou. Ahoj lidi."
,,Ahoj Bassi, ahoj Kurte," pozdravily je Santana s Britt. "Kde se tu berete?" zajímalo Santanu. "Byli jsme se Sebem v kině. Bass se chtěl tajně muchlovat, ale vybral naprosto nemuchlovací film," zasmál se Kurt. "Na čem jste byli?" zeptala se Santana. "Na Fantastických zvířatech."
"Smythe, ty překvapuješ," rozesmála se Santana. "Co už se mnou,"pokrčil Seb rameny.

Sebastianovi při známé melodii poklesla brada a podíval se na Kurta. Chtěl říct ta dvě slova, ale nebyl si jistý, co Kurt na to. "Nechceš si zatancovat?" přerušil Kurt Sebastianovi myšlenky. "Zrovna jsem se tě chtěl zeptat na to samé." Podívali se po sobě a rozesmáli se. Tančili spolu v objetí. Kurt zachytil Sebastianův pohled. "Udělej to, pokud chceš." Sebastian se nachýlil ke Kurtovi a spojil jejich rty. Kurt mu omotal ruce kolem krku a polibek prohloubil. "Miluju tě," zašeptal Sebastian mezi polibky. "Teď mi doufám nevynadáš."
"Maximálně tě zulíbám k smrti," zasmál se Kurt. "Taky tě miluju."

Kurt se ráno probudil, chtěl se protáhnout, ale jeho prsty narazily na něco měkkého. Natočil hlavu a spatřil spícího Sebastiana, který se ze spánku usmíval. Kurt na schodech zaslechl kroky, chtěl Sebastiana vzbudit, ale bylo pozdě. Dveře se otevřely a v nich stál Burt. ,,Kurte, potřeboval bych…Co to má znamenat?!" zeptal se a ukázal na Sebastiana. Ten se trhnutím probudil. ,,Co je?" zamumlal rozespale. ,,Průšvih, řekl bych." Kurt se snažil být neviditelný. ,,Jéé. Dobré ráno, Burte," usmál se Sebastian jako neviňátko. ,,Tak dočkám se konečně vysvětlení!"
,,No jak to říct," podrbal se Sebastian ve vlasech. ,,Trochu jsme to včera přehnali a mě se nechtělo Sebastiana pouštět přes celé město samotného." odpověděl Kurt a doufal, že to bude stačit. "Ani já bych Kurta po tom všem nikam nepustil samotného." Burt si povzdechl ,,No dobrá. Ale pro příště, si tohle odpusťte! Je to jasný?" Oba horlivě přikyvovali.

Santana, Britt, Rachel, Kurt a Sebastian seděli v Lima Bean. ,,Tak co ještě podnikneme, než se budeme muset vrátit do ruchu velkoměsta?" rozsekla debatu Santana. ,,No nám Paříž nějak padla, ale slibuju, že si jí vynahradíme za rok," líbl Sebastian Kurta do vlasů. ,,Budu se těšit," zvedl k němu oči Kurt.


O rok později
,,Tak jsme tady! Paříž!" usmál se Sebastian. ,,Nádhera!" usmál se Kurt, když stáli pod Eiffelovkou. ,,Tak pojď, jdeme!" Vzal Sebastian Kurta za ruku. ,,Jdeme!" přikývl Kurt.

,,Páni!" vydechl Kurt, když byli nahoře. ,,Viď?" objal ho Sebastian kolem pasu. ,,Je to nádhera," líbl ho do vlasů. ,,Vlastně pro tebe něco mám," řekl Sebastian. ,,Chtěl jsem ti to dát později, ale řekl bych, že teď je vhodná příležitost."
,,Sebastiane?" povytáhl Kurt obočí. Sebastian vytáhl z kapsy kalhot krabičku. Kurt se na něj překvapeně podíval. "Kurte Hummele, loňský rok byl peklo. Oba jsme prošli něčím, čím jsme neměli. Dodneška si pamatuju, jak ses na mě v nemocnici díval prázdnýma očima, bez těch jiskřiček, které znám. A když jsi vyslovil větu, Kdo je Sebastian? Bylo to jako by se mi zhroutil svět. Člověk, kterého miluju z celého srdce, mě najednou neznal. Z vteřiny na vteřinu se mi svět obrátil vzhůru nohama…"
"Sebe,…" přerušil ho Kurt. "Mám pro tebe, takovej malinkej dáreček."
"Nemusíš mi nic dávat. Mám tebe, ty jsi taky pěknej dáreček," vyplázl Kurt jazyk. "A ty jsi pěkná potvora!" oplatil mu to Sebastian a vytáhl z kapsy krabičku. "I když si ho teď vůbec nezasloužíš," zašklebil se Sebastian. "Prosím, lásko, já už budu hodnej!" posmutněl Kurt. "Otevři jí," podal mu krabičku Seb. Kurt jí opatrně otevřel. Uvnitř ležel řetízek s přívěškem S&K. "Bassi, to….Je nádherný."
"Ukaž, zapnu ti ho." Když mu ho Sebastian zapnul, Kurt se k němu otočil čelem a políbil ho. "Miluji tě," zašeptal mezi polibky. "Taky tě miluju."


Cestou na hotel koupil Sebastian víno. Večer si ho otevřeli a společně koukali na večerní Paříž pomalu ožívá. ,,Tak co si připijeme?" zeptal se s úsměvem Kurt. ,,Přece na nás," odpověděl Sebastian. ,,Tak na nás," pozvedl Kurt skleničku. ,,Na nás. Můj překrásný příteli." Kurt se začervenal. ,,Jsi roztomilý, když se červenáš."
,,A ty zas přeháníš," vrtěl Kurt hlavou. ,,Vůbec nepřeháním."

Kurt se zvedl s omluvou, že si musí odskočit a když se vracel, stáhl si ho Sebastian, k sobě na klín. ,,Co to děláš?!" vyjekl Kurt. ,,Chci tě mít u sebe."
,,Budeš mě mít u sebe, celý večer," odpověděl Kurt. ,,To není to samé." Kurt k Sebovi natočil hlavu a políbil ho. Sebastian se nenechal pobízet dvakrát a začal polibky svému příteli oplácet.


Leželi spolu v objetí v posteli a Kurt už pomalu usínal. ,,Spinkej, miláčku," políbil ho Sebastian na spánek. Když Kurt usnul, Sebastian ho ještě dlouho pozoroval a v duchu si slíbil, že Kurta nikdy nenechá odejít.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | 27. listopadu 2016 v 20:27 | Reagovat

Nádhera, nádhera, nádhera. Já snad nemám slov. Teď na mě padla vánoční atmosféra, tak jsem nějaká sentimentální, pardon ;-)  Byl to úžasný závěr, stejně jako celá povídka. A konečně mohl Sebastian říct ta dvě slova, která chtěl říct už od začátku ;-) Jen mě teda vždycky zaráží, jak se Burt čertí, když u Kurta spí nějaký chlapec, zvlášť když už oboum bylo 18 :-D  Ale to je snad ve všech povídkách :-) Mo za všechny kapitoly děkuji!!!
PS: Za tvoji závislost vůbec nemáš zač, aspoň víš, jak si žiju :-P

2 Andílek Andílek | 27. listopadu 2016 v 21:35 | Reagovat

[1]: Děkuji, děkuji, děkuji. Na mě teda zatím neměla jak padnout. Na rozsvěcování stromečku jsem nebyla...Teda byla, po půl hodině mrznutí venku, kdy se nic nedělo, jsem se sbalila a šla domů, kde jsem na to koukala z okna. Takže jsem toho moc neviděla :D :D. Si to vynahradím jinak.
Za to se neomlouvej.

Burt je holt takovej ochránce smečky. A Kurt je jeho malej chlapeček, nehledě na to kolik mu je :-D. A mě ještě napadlo, že Burt by nechtěl vědět, co se dělo v Paříži :D :D :D. Vůbec nemáš zač. Jsem ráda, že se líbila.

PS: Vím, vím, vím :-P Až moc dobře :D

Měla bych se zase začít poohlížet po nějaký Kurtbastian, kterou jsem nečetla :D :D. Jestli nějaká taková je :D :D

3 Karin Karin | 21. dubna 2017 v 23:37 | Reagovat

Dobře to skončilo moc dík za všechny povídky doufám že ještě něco napíšeš prosím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama