Jsem tu pro tebe!

17. prosince 2016 v 13:00 | Andílek |  Jednorázovky
Mpreg!



Sebastian přišel z práce domů a našel Kurta, jak sedí na gauči s koleny přitaženými k tělu a prázdným výrazem ve tváři. "Ahoj lásko," přisedl si k němu Bass a líbl ho na tvář. Kurt nehnul brvou. "Děje se něco?" nechápal Sebastian reakci svého přítele. "Nic," odpověděl Kurt. "Něco asi jo, když jsi odtažitý." Kurt zvedl hlavu a podíval se do zelených očí svého přítele. "Udělal jsem něco?" pídil se Sebastian, nebyl si ničeho vědom. "Pokud ano, tak je mi to líto. Ale o ničem nevím."
"Udělal," pípl Kurt. "A co? Protože já vážně o ničem nevím." Kurt spustil nohy z gauče a chytil Sebastiana za ruku a přitiskl si jí na břicho. "Co?" nechápal Sebastian. "Čekám dítě," odpověděl Kurt. "Cože?!"
"Jsem…"
"Já jsem ti rozuměl!" přerušil Sebastian Kurta. "Jak se to stalo?"
"Po té párty u Rachel…Vzpomínáš?" Sebastianovi se vybavila narozeninová párty Kurtovi kamarádky a i noční sex po tom. Zbouchnul jsi ho, Smythe! "Já…My…..Přece nemůžeme mít dítě! Jsme mladí, abychom měli děti!"
"Pozdě!" ušklíbl se Kurt. "Chceš si to nechat?" zeptal se Sebastian. "Ano, chci," přikývl Kurt. "Nevím, jestli jsem připraven," začal Sebastian. "Ale udělám všechno proto, abych se o tebe a to malé postaral." Kurt se šťastně usmál a Seba objal. "Myslel jsem, že budeš vyšilovat a…."
"Taky vnitřně vyšiluju!" zasmál se Seb. "Neboj, Kurte. Zvládneme to."
"Miluji tě."
"Já tebe taky i prcka."

Všichni čtyři rodiče byli nadšení, že se dočkají vnoučátka. Carol i Florence slíbily najít věci po obou klucích. "Víte pohlaví?" zajímala se Florence, když se všichni sešli u Smytheů na obědě. "Ne. Chceme se nechat překvapit," odpověděl mamce Bass a políbil Kurta na tvář. "A co jména?"
"Pořád vymýšlíme. Nemůžeme se shodnout, že?" zazubil se Kurt. "Sebastian pořád vymýšlí samý nemožný."
"Nevím, co furt máš! Já přijdu s geniálním nápadem a on furt brblá," stěžoval si Sebastian. "Nepojmenuju svoje dítě Terminátor! Na to zapomeň!"
"Náhodou je to cool jméno!" Kurt švihl po Sebovi vražednej prohled. "Mlčím!"
"No proto!"
"Kdy ho ty nálady přejdou?" zeptal se Sebastian zoufalým hlasem. "To si ještě počkáš," zasmála se Jeanne, Sebova sestra. "Víš, jak potěšit."

Kurt ležel v posteli, četl si a čekal na Seba. "Ty ještě nespíš?" ozvalo se ode dveří. "Ne, nějak nemůžu usnout," zavrtěl hlavou. "Pojď sem," přilehl si k němu Bass a objal ho. "Malej zlobí?"
"Hm, asi se rozhodl, že si prokope cestu ven," zamumlal Kurt. "Ty se divíš? Už chce být u tátů."
"Já se mu nedivím, ale nemuseli by s ním šít všichni čerti."

Kurt s holkama vyrazil na velké nákupy. Lidi se po něm otáčeli a něco si šeptali. "Asi v životě neviděli těhotnýho chlapa," zasmála se Santana. "Santano!" okřikl jí Kurt. "Já zaslechla něco ve smyslu, že ti není hanba," ozvala se Tina. "To ať si vyřizují s tím, co mi to udělal. A mě není hanba! Miluju toho prcka víc, než cokoliv na světě."
"Holky, pojďte, vezmeme tady maminu na něco sladkýho." Kurt protočil očima. Ale nechal se odtáhnout do malé cukrárny. "A teď mi řekněte dámy, co si mám dát? Mám chuť na všechno."
"To záleží, co malej Sebastian snese," zasmála se Rachel. "Kdyby tě tak velkej Sebastian slyšel," ušklíbl se Kurt.

Kurt se holkám omluvil, že musí letět, že Seb dorazí domů každou chvíli. Nasedl do auta, mávl holkám na rozloučenou a vyrazil domů. Byl jenom kousek před čtvrtí, kde s Bassem bydleli, když mu auto na křižovatce nedalo přednost. Poslední co si uvědomil, než ztratil vědomí, byla prudká bolest v břiše.

Sebastian se jako vichřice prohnal nemocnicí. "Kde najdu Kurta Hummela?" vyhrkl na sestru v informacích. "Na operačním sále. Touhle chodbou vpravo, tou chodbou dojdete úplně nakonec a tam si počkejte." Sebastian přikývl. Nemohl uvěřit, že se tohle děje. Byl zrovna na cestě domů, těšil se na Kurta. Když mu volali, že jeho přítel měl těžkou nehodu. Posadil se do židličky a čekal. Červený nápis, oznamoval, že se stále operuje. Seb netušil, jak dlouho tam seděl. Jeho myšlenky se točili kolem jediného, aby byl Kurt a to malé v pořádku.

Někdo se u něj zastavil. "Sebastian Smythe?" Sebastian zvedl hlavu a podíval se na sympatického mladého lékaře. "Ano. Jak jsou na tom?" Postavil se a čekal na odpověď. "Je nám to velmi líto…"
"Ne, prosím to neříkejte."
"Pan Hummel utrpěl vážná zranění. Je stabilizovaný, ale…."
"Já to nechci slyšet!" vrtěl Sebastian hlavou. "Dítě už bylo mrtvé."
"Já to nechtěl slyšet!" zašeptal zlomeně Sebastian a se slzami stékajícími po tváři se svezl zpět na židličku. "Pane Smythe, vím, že je to pro vás těžké. Ale musíte být silný, váš přítel vás bude potřebovat." Sebastian zvedl hlavu. "Můžu ho vidět."
"Pojďte se mnou." Odvedl ho lékař za Kurtem.

Sebastian vešel dovnitř, slzy se mu opět rozběhly po tvářích. "Kurte," sedl si vedle na židličku. "Lásko, otevři oči. Potřebuju vědět, že jsi v pořádku. Alespoň ty. Prosím, lásko!" Vtom si uvědomil, že ani nedal vědět Burtovi. Opustil pokoj a na chodbě vytáhl telefon. Po chvíli se ozvalo bezstarostné Nazdar, Sebastiane, co se děje, že voláš? Snad už…. Sebastian naprázdno polkl. "Burte, Kurt měl nehodu. Leží v nemocnici." V telefonu bylo chvíli ticho, až se Bass začal bát, že způsobil postaršímu muži další infarkt. Jsou v pořádku? Ozvalo se po chvíli. Sebastian zavřel oči a zhluboka se nadechl. "Kurt ano. To dítě….Naše dítě zemřelo."
Hned…Hned jsme tam, řekl Burt a než stačil Bass něco říct, zavěsil.

Burt s Bassem se u Kurta střídali, ale nevypadalo to, že by se Kurt měl v nejbližší době probudit. Burt se zvedl se slovy, že si dojde pro kafe a zeptal se Seba, jestli taky něco nechce, ten jen zavrtěl hlavou. Když se za Burtem zavřely dveře, zhluboka si povzdechl. Na jednu stranu si přál, aby se Kurt probudil a byl v pořádku a aby všechno společně zvládli a na druhou stranu si přál, aby ještě chvíli zůstal ve sladkém nevědomí, že ztratil dítě.

"Sebe," vyrušil ho z přemýšlení tichý hlas. Kurt otevřel oči a stiskl svému příteli ruku. "Bassi!" zašeptal silněji. "Kurte!" vydechl překvapeně Sebastian. "Díky Bohu, vyděsil jsi mě. Měl jsem o tebe hrozný strach…."
"Co se stalo?" zeptal se Kurt. "Měl jsi nehodu," vysvětlil Sebastian. V tu chvíli se ta chvíle Kurtovi vrátila, vybavil si i náhlou bolest v břiše. Ruka mu vystřelila k břichu, ale nic nenahmatal. "Sebe, co se stalo?"
"Kurte, je mi to….Naše dítě…." Sebastian nemohl ze sebe vypravit kloudného slova, všechna mu uvázla v krku, místo odpovědi se rozbrečel. "Ne! Ne! Ne!" Došlo to Kurtovi. "Néééééééééé!" zaúpěl a rozplakal se. Sebastian ho chtěl sevřít v náručí. "Nesahej na mě!" vykroutil se mu Kurt. "Já ti chci pomoct! Bolí mě to stejně jako tebe," nevzdával se Sebastian. "Jdi pryč!" zašeptal Kurt zlomeně. "Kurte!"
"Prosím!" zalykal se Kurt slzami. "Kurte, můžeme si pomoct vzájemně!"
"VYPADNI!!" zařval Kurt. Přetáhl si přes hlavu peřinu, i když mu jí chtěl Seb vzít, tak jí křečovitě držel. "Dobře, nechám tě, aby ses s tím vyrovnal sám. Kdybys něco potřeboval, budu venku."

Kurt i Sebastian začali společně i každý zvlášť psychologovi a vyrovnávali se ztrátou dítěte. Nikdo jejich bolest nemohl pochopit, pokud to sám nepoznal. Burt, Carol i Sebovy rodiče se jim taky snažili pomoct, kde se dalo. Všechno by vypadalo relativně v pořádku, kdyby je jeden den při návratu ze sezení nezastavila sousedka. "Dlouho jsem vás neviděla. Myslela jsem, že už…." Sebastian se nezmohl na slovo a Kurt se okamžitě zabouchl v domě. "Omluvte mě!" Vypálil Bass za svým přítelem.

Kurt se svezl po stěně, vložil si hlavu mezi kolena a tiše plakal. Sebastian si k němu přiklekl a objal ho. "Vyplač se! Dostaň to ze sebe! Omlouvám se, měl jsem jí něco říct."
"A co bys jí asi řekl?" popotáhl Kurt. "Pravdu? Nechci, aby to někdo věděl! NECHCI!!"
"Já vím, lásko. Nikomu po tom nic není. Spíš jsem myslel, že bych jí poslal do háje." Kurt se smutně usmál a stulil se do Sebovy náruče. "Mám tě. Držím tě, nepustím tě," políbil ho do vlasů. "Jsem tady pro tebe. Společně to zvládneme."
"Miluji tě," zašeptal Kurt. "Taky tě miluju, Kurte. Víc než cokoliv."

"Kurte, přemýšlel jsem," začal jednoho dne Sebastian. "Že bychom se odstěhovali, tady nám to všechno připomíná a já přestávám ty soucitný pohledy v práci snášet."
"Jsem na tom dost podobně. Řekl bych, že stačí malá zmínka a bouchl bych jak papiňák a seřval bych je všechny do čtverečku."
"Asi tak," přikývl Sebastian.

Nastěhovali se do malého městečka poblíž kalifornského pobřeží. Pláž měli, co by kamenem dohodil a centrum města jakbysmet. Bylo to nádherné, klidné a tiché místo. Úplný balzám na nervy. Oba potřebovali klid. Seb se stal asistentem pro místního právníka, nebylo to, co chtěl, ale lepší než nic. A Kurt vzal práci v místní knihovně. Netrvalo dlouho a spřátelili se sousedy.

"Kurte, potkal jsem cestou z práce Jima. Zvou nás s Olivií večer na grilovačku,"oznámil Seb svému příteli hned ve dveřích. "To je skvělé!" usmál se Kurt. Večer byl úžasný. Kurt se Sebem se dlouho takhle nepobavili.

Když vedle sebe uléhali. Kurt se kousl do rtu. Byl to už rok, věděl, že ta bolest nikdy nezmizí. Ale taky nebyl slepej, věděl, že Sebastian chtěl, aby to bylo jako dřív. Ale ono to nebude jako dřív, už nikdy. "Nad čím přemýšlíš?" vytrhl ho z přemýšlení Bassův hlas. "Nad tím, co se stalo," odpověděl Kurt. "Nemysli na to. Ne teď!"
"Bassi, můžeme se tvářit, jak chceme, že jsme v pořádku. Před novými sousedy se musíme přetvařovat, že jsme naprosto normální pár, který potřeboval jen místo, kde žít. Ale není to pravda!"
"Já vím, Kurte! Ale před minulostí neutečeme, ať půjdeme kamkoliv. A proto na to nechci myslet!"
"Ani já! Ale já to nemyslel, proto, abychom se pohádali."
"Tak proč?" zeptal se Sebastian. "Chci….Chci," zavřel Kurt oči. "Co?" zeptal se Sebastian. "Chci se s tebou milovat." Sebastianovi poklesla brada. Nespali spolu od doby, co….Co se to stalo. Ale jak by mohl odmítnout? Zrovna on. "Neublížím ti," zašeptal Sebastian do Kurtova ucha. "Já vím," usmál se modroočko.

Jejich život se začal pomalu vracet do starých kolejí. I jejich večerní milování se začínalo stávat pravidelností. "Připravil jsem snídani," naservíroval Seb před Kurta míchaná vajíčka. "Děkuju, lásko."
"Pro tebe všechno na světě, miláčku."

"Kurte! Vypadni z tý koupelny!" Bušil Seb na dveře. Kurt otevřel dveře. Byl bledší víc, než obvykle. Vypadal fakt hrozně. "Kurte? Miláčku? Je ti špatně?"
"Asi mi nesedla snídaně," zamumlal. Sebastian ho sevřel v náručí. "Lehneš si a já ti udělám čaj."

Kurtovy ranní výpady na záchod se začínaly stávat pravidelností. Seb netušil co si počít, nechtěl Kurta nechávat samotného. "Měl by sis dojít k doktorovi, lásko. Tohle se mi vůbec nelíbí."
"Dojdu si tam," slíbil Kurt.

Sebastian se večer vrátil z práce a našel Kurta na gauči s nohama přitaženýma k tělu. "Kurte," přisedl si k němu Sebastian. "Už je ti líp?" zeptal se. "Takhle špatně mi prý bude ještě dlouho," odpověděl Kurt. "Cože?" nechápal Sebastian. "Tyhle stavy jsou prý úplně normální," začal se usmívat Kurt. "Co je normálního na tom, že každý den zvracíš? Co je to za lemplovskýho doktora?"
"Sebastiane, miláčku…"
"Budu si na něj stěžovat!"
"Uklidni se, lásko!"
"Mám se uklidnit? Mému příteli je zle a on řekne, že je to normální? Mě na tom nepřijde nic normálního!" rozčiloval se Bass. "Je to normální, protože já…….Čekám dítě." Sebastian ztuhnul a podíval se na Kurta. "Ty jsi…..Ty čekáš….."
"Ano, Bassi," přikývl Kurt. "Kurte, lásko!" Opatrně ho sevřel v náručí. "Miluji tě!"
"Já tě taky miluju."


O devět měsíců později
Sebastian, Burt, Carol, Florence a Richard, nervózně postávali před porodním sálem. Někdo tam nahoře nás má rád, když nám dal druhou šanci, napadlo v duchu Sebastiana. Po hodině ze sálu vyšel lékař. "Tak co?" zeptal se Sebastian. "Gratuluju tatínku, je to holka."
"Holčička," zvlhly Sebovi oči. "Máme holčičku! My máme holčičku!"
Sebastian vešel na pokoj. "Hele, kdo se na nás přišel podívat. No kdopak to je? Je to táta?" usmíval se Kurt. "Ahoj zlatíčka," usmál se Sebastian. "Jak se jmenuje?"
"Nemůžu se rozhodnout," pokrčil Kurt rameny. "Co takhle Hope?" navrhl Sebastian. "Dala nám naději, že všechno bude zase v pořádku."
"Máš pravdu," usmál se Kurt. "Chceš si jí pochovat?"
"Smím?"
"Jistě," přikývl Kurt. "Tak pojď k tatínkovi, Hope." Vzal si jí Sebastian do náruče. "Sluší vám to spolu," usmál se Kurt. "Odpočiň si, lásko. Budu ji hlídat jako oko v hlavě."
"Tatínkova holčička," zamumlal unaveně Kurt a zavřel oči. "Budu vás hlídat oba. Jste moje všechno," zašeptal Sebastian a políbil Kurta do vlasů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | 17. prosince 2016 v 22:11 | Reagovat

Ten onec...nádhera!!! Jsem ráda, že jsi takovýhle konec dovolila (já vím, taky bys jim špatný konec nemohla udělat), bála jsem se, že Kurt Seba odstřihne úplně a nějakou druhou šanci už rozhodně nedostanou :-) A terminátor opravdu pobavil :D Když nad tím tak přemýšlím, zajímalo by mě, jaká jména by vybrala Britanny ;-) :D :D

2 Andílek Andílek | 18. prosince 2016 v 9:23 | Reagovat

[1]: Máš mě prokouklou, ano špatný konec bych těm mým miláčkům nedopřála. Takže to skončilo, jak to skončilo. Druhou šancí.
Ani bych nedovolila, abych ty dva rozdělila.
Když mě nic lepšího než Terminátor nenapadlo :D :D. Nad tím jaká jména by svým dětem dala Brittany jsem nikdy nepřemýšlela :D :D :D.
Děkuji za komentář

3 Karin Karin | 16. dubna 2017 v 22:17 | Reagovat

Krásný konec moc pěkná povídka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama