Zachraň nás!

3. prosince 2016 v 13:00 | Andílek |  Jednorázovky
Kurt se Sebastianem se dostanou do průšvihu a musí se z něj společnými silami vyhrabat

PS: Sebastian Kurta ani Blaina nikdy nepotkal



On chodí s Karofskym! S Karofskym! To je snad zlý sen! Honilo se Kurtovi hlavou cestou ze Skandálů. Ano, rozešli jsme se! A já jsem zrušil zasnoubení, jak to, že on se pohnul tak rychle? A ještě ke všemu s Davem? Slzy mu už dávno došly na záchodě v baru a teď se se svými myšlenkami ploužil domů. Pomalu se blížil ke čtvrti, kde bydlel, když u něj přizastavilo auto a řidič stáhl okýnko. "Chceš někam hodit? Není bezpečný se takhle courat po nocích." Kurt na dotyčného vykulil oči. "Já vím. Ale děkuju, jsem skoro doma," odpověděl. Muž přikývl, načež z auta vystoupil. Jeho výraz se změnil, už se netvářil, tak mile, jako před tím. Kurta to vyděsilo. "Nastup si!" rozkázal "Já..Já…Já…Už musím…" Polkl naprázdno Kurt a otočil se k útěku. Muž byl rychlejší a chytil Kurta kolem pasu. "Ne! Nechte mě! Pusťte mě!" křičel Kurt, ale muž zakryl pusu, aby nemohl křičet. "Teď budeš hodnej a nastoupíš do toho auta, je ti to jasný?!" zavrčel mu do ucha nebezpečně. Kurt přikývl. Pomalu přistoupil k autu. Koukal kudy utéct. "Jen pro jistotu!" slyšel Kurt toho muže a než se stačil zeptat, ucítil na paži jemné štípnutí a všechno zčernalo.

Zelenooký brunet se natiskl na zeď, když uslyšel kroky. Nechápal, proč ho tu drží. Dveře se otevřely a v nich stáli dva muži, oba měli kukly a ten jeden držel něco…no spíš někoho v náručí. "Přivedli jsme ti společnost," řekl ten jeden a položil druhého kluka na jedinou postel. "Buď na něj hodnej!" Trhni si! Napadlo toho zelenookého. Můj táta vám pěkně zavaří, až se dozví, že jste mě unesli. Došel k posteli a podíval na toho druhého uneseného. Vypadal celkem sympaticky. Byl o trochu menší než on sám.

Burt s Carol seděli v kuchyni a sledovali hodiny. "Už tu měl být. Říkal, že si jen něco vyřídí."
"Za chvilku tu určitě bude," povzbudila Carol Burta. "To doufám. Celá ta věc se zásnubami…."
"Potřebuje být jen chvilku sám."

Kurt se na posteli pohnul a otevřel oči. Co se stalo? Kde to jsem? Vystřelil do sedu. "Tak už ses probudil?!" Kurt sebou při dalším hlase trhl a podíval se jeho směrem. Na židli u malého stolečku seděl vysoký brunet se zelenýma očima. "Co se stalo? A kde to vůbec jsem?"
"Na otázku, kde jsi, ti bohužel neodpovím, to nevím ani já. A co se stalo? Unesli nás. Z nějakého neznámého důvodu."
"Cože?!" vyjekl Kurt. "Panebože! Táta…Táta…Musí šílet…A…A…A.." Ten druhý ke Kurtovi došel. "Je blbý říkat, že to bude dobrý. Ale to bude dobrý, neboj. Jak se jmenuješ?"
"Kurt. Jsem Kurt."
"Za jiných okolností bych asi řekl, že je radost potkat takovýho fešáka. Ale takhle mě těší a jsem Sebastian."
"Mě taky těší, i když bych byl radši, kdyby to bylo za jiné okolnosti. Vážně nemáš tušení, co po nás můžou chtít?" zeptal se Kurt. "Ne netuším. Byl jsem se bavit, když u mě pozastavilo tmavý auto a já byl tady."
"Taky tak. Akorát jsem se vracel domů z jednoho baru, kde jsem byl protože…To je jedno, když u mě zastavilo tmavý auto. Ten chlap se mě ptal, jestli nechci svést, když jsem odmítl, byl agresivní. Pamatuju si štípnutí, asi a probudil jsem se tady." Kurt se Sebastianem zaslechli kroky a Kurt se přisunul blíž k Sebastianovi, netušil co čekat. Dveře se otevřely a v nich stály muži v kuklách. "Vidím, že náš malý kamarád se probudil," vzal Kurta za bradu. "Nesahejte na mě!" vytrhl se mu Kurt. "A ještě je drzej! Na tvým místě bych si moc nevyskakoval! Mohl bys špatně skončit."

Burt položil telefon a podíval se na Carol. "Rachel o něm nic neví. Blaine s ním chvilku mluvil v baru, ale Kurt pak prý odešel."
"Kurt se viděl s Blainem?"
"Detaily opravdu neznám. Ale nevěřím, že by Blaine chtěl Kurtovi ublížit, i když se rozešli a zrušili zasnoubení."
"Máš pravdu. Kurt takový není. Zatím nebudeme panikařit, uvidíme ráno, třeba ještě přijde."
"Doufám. Nechci, aby se mýmu chlapečkovi něco stalo, zvlášť když….," nemohl ani dopovědět. Ta představa, že by mohli, v tak krátké době, ztratit oba syny je děsila.

"Obvykle se tak nechovám, ale klidně si vezmi postel. Já se vyspím na zemi," řekl Sebastian Kurtovi. "To je v pohodě. Klidně půjdu na zem," bránil se Kurt. "No," zamyslel se Sebastian. "Hádám, že to oblečení co máš na sobě, nebylo zrovna levný, tak neprotestuj a lehni si na tu postel."
"Děkuju," pípl Kurt. "To nic."
"Tak dobrou."
"Dobrou." Uprostřed noci Sebastiana probudilo tiché popotahování. "Kurte?" zašeptal. Odpovědi se mu nedostalo. "Kurte?"
"Hmm?" zamumlal modrooký mladík. "Neplač! Všechno dobře dopadne, uvidíš." Sebastian neodolal a přilehl si ke Kurtovi a objal. Ten mu zabořil hlavu do ramena a po chvilce se oběma podařilo usnout, i když se oba neustále budili. Ráno se rozletěly dveře a v nich stáli únosci. "Tady máte snídani. Na kolik byste řekli, že si vás vaši otcové cení?" Kurt se Sebastianem se po sobě podívali a Sebastian se ochranářsky přesunul před Kurta. A oba mlčeli. "No to je fuk!"

Burt přecházel po domě jako lev v kleci. Zmocňovala se ho čím dál tím větší panika. Jeho syn se do teď neobjevil a ani o sobě nedal vědět. "Něco se mu muselo stát! Kurt by tohle nikdy neudělal! V tu chvíli se mu rozezvonil telefon. Oba se po sobě s Carol podívali a Burt ho s roztřesenou rukou zvedl. "Hummel, prosím!"
"Zdravím Burte."
"Známe se?" povytáhl Burt obočí. "Osobně zrovna ne. Ale mám něco, co by vás mohlo zajímat." V telefonu bylo chvilku ticho. "Tati!" V Burtovi by se krve nedořezal. "Kurte,.."
"Ať budou chtít cokoliv, nedělej to! Prostě to…."
"Už jsem si získal vaši pozornost?" ušklíbl se muž do telefonu. "Neubližujte mu!"
"Nic se mu nestane, pokud splníte naše podmínky!"

Kurt se Sebastianem hleděli na dveře a Kurt se třásl jako drahý ratlík. "Všechno bude v pořádku."
"Myslím na tátu a taky na Carol. A na to co bude s tátou, když se něco pokazí. Před třemi lety prodělal silný infarkt a…"
"Šššš! Pojď sem!" objal Sebastian Kurta a ten se mu opřel o hrudník. "Mám nápad!" zvolal po chvilce Sebastian. "Co? Jakej?" napřímil se Kurt. "Utečeme!"
"Ty ses dočista zbláznil? Víš, co s náma udělají, když náš chytí při pokusu o útěk?"
"Je mi to jasný," přikývl Sebastian. "Ale furt lepší než tu nečinně sedět a čekat na záchranu, která nemusí přijít. Nebo vážně čekáš, že nás ti dva frajeři jen tak po předání výkupného pustí?"
"Máš pravdu. Takže co, uděláme?" zajímal se Kurt. "Okno!" kývl Sebastian hlavou k oknu. A oba začali nenápadně přesouvat stůl k oknu. Oba na stůl vylezli a snažili se otevřít okno. Šlo to ztuha. Ale zadařilo se. "Asi bych se teď neměl zmiňovat o tom, že trpím závratěmi, co?" otočil se Kurt na Sebastiana. "Jdi! Jsem hned za tebou." Kurt přikývl a vytáhl se na parapet. Ve chvíli, kdy se chystal přehodit nohy a seskočit na střechu, se dveře rozletěly a v nich stáli oba únosci. "O co se to pokoušíte?!" zařval ten jeden. "Uteč, Kurte! Zdržím je!"
"Ale Bassi!"
"JDI!"zařval Sebastian. "Opovaž se!" snažil se ho zastavit jeden z únosců, ale Kurt před ním mrštně uskočil a ocitl se na střeše. Výborně, Kurte! Teď pohni! Tady jde o čas! Kurt se chystal, slézt po okapu, když večerní ticho, prořízl Sebastianův bolestivý výkřik. Panebože! Vyděsil se Kurt a div neztratil balanc. Kurt se doplazil zpátky k oknu a nakoukl dovnitř. Sebastian ležel na podlaze a silně krvácel. Nehýbal se. Zespoda Kurt zaslechl hlasy únosců. "Musíme honem najít toho druhýho, než to někomu vyslepičí!"
"A ten Smythe?"
"Neměl mu pomáhat v útěku. Teď za to tvrdě zaplatí. To nebude jeho papá moc šťastnej."

Kurt seskočil z okna zpátky do místnosti, kde je drželi. "Sebastiane! Sebastiane, slyšíš mě?" přiklekl si k němu a zkusil tep. Byl slabý, ale byl. "Vydrž! Seženu pomoc! Jen prosím vydrž!" Kurt utíkal jako o život. Ono to ani nebylo jako. Ale doopravdy. Tady šlo o život. O Sebastianův život. Skoro ani nemohl popadnout dech, když spatřil na konci ulice policejní vůz. Zaťukal na okýnko. "Copak se stalo, chlapče?" zajímal se policista uvnitř. "Musíte…Musíte…Musíte mi pomoct! Unesli nás, mě se podařilo utéct. Ale můj…spoluvězeň je těžce raněný."
"Nastup si! A který si? Hummel nebo Smythe?"
"Hummel," odpověděl Kurt. Tady pětka. Jsem tady s jedním z těch unesených, pošlete za námi sanitku. Ten druhý je těžce raněný!

"Bude v pořádku?" zeptal se Kurt, když Sebastiana nakládali do sanitky. "Snad ano. Ztratil velké množství krve."
"Pane Hummele, pojďte," oslovil Kurta policista. Kurt se posadil do vozu. "Odvezu vás domů. Vyslechnout vás můžeme zítra." Kurt mlčky přikývl. Policista zastavil před domem rodiny Hudson-Hummelovi a Kurt vystoupil. V obývacím pokoji se ještě svítilo a podle mihotání Kurt poznal, že hraje televize. "Tak pojďte," objal ho policista kolem ramen a stiskl zvonek.

Po chvilce se dveře otevřely a v nich stála Carol. "Přejete si….Kurte!" vydechla, když po policistově boku spatřila nevlastního syna. "Pane bože!" sevřela ho v náručí a její slzy se vpíjely do Kurtovy košile. "Děkujeme!" usmála se šťastně na policistu. "Našel si mě sám, paní Hummelová. Nebudu vás rušit. Přijdu zítra odpoledne." Kurt přikývl a vešel s Carol do domu. Ta ho nepřestávala objímat.

"Burte! Burte!" Oslovila tiše svého manžela, který lehce podřimoval u televize. "Co je?" zeptal se zmateně. "Kurt se vrátil domů."
"Kurte!" sevřel Burt svého syna v náručí. "Tatínku!" popotáhl Kurt. Burta napadlo, jak musí být Kurt vyděšený, i když mu bylo dvacet. Tatínku mu naposled řekl někdy v deseti lety. Když se budil z nočních můr, které měl po smrti Elisabeth. Ten večer šli spát až hodně pozdě, Carol i Burt chtěli přesně slyšet, co se stalo. I když si Kurt šel někdy nad ránem lehnout, usnout stejně nemohl, ne proto, že by měl strach, že se něco stane. Ale jeho mysl plně zaměstnával Sebastian. Nedokázal z mysli vyhodit, jak tam Sebastian nehybně ležel v kaluži vlastní krve.

Krátce po obědě, se domem roznesl zvonek. Burt se zvedl, aby otevřel. "Pane Hummele, jsme tu kvůli vašemu synovi. Potřebujeme od něj nějaké informace."
"Jistě pojďte dál," ustoupil jim Burt ve dveřích. "Necháte nás o samotě?" zeptala se policistka. Kurt objímal hrneček čaje a tvářil se, jako by chtěl do dna vypálit díru. "Ale…." Chtěl protestovat Burt. "Pane Hummele, nic se mu s námi nestane. Váš syn je v naprostém bezpečí." Burt svolil a odešel. "Tak Kurte, můžeme začít?" Kurt přikývl. Kurt začal policii vykládat, to co předchozí večer otci. "Myslíte, že byste ty muže dokázal popsat?"
"Možná…Jednoho. Který mě unesl. Jinak za námi vždycky chodili s kuklami na hlavě."
"Zkuste to. Každý zdánlivý detail nám pomůže."

O několik dní později vstoupil Kurt do Lima Bean. Nebyl ještě úplně klidný, po tom všem, co se stalo. Ale musel se vrátit do normálního života. "Kurte!" Než se Kurt nadál někdo ho sevřel v náručí. "Tolik jsem se bál. Když mi Burt volal, jestli o tobě něco nevím, že jsi nedorazil domů."
"Jsem v pořádku, Blaine," pousmál se Kurt. Chtěl se z objetí svého ex vykroutit. "Pustíš mě? Nemůžu dýchat," zasípal Kurt. "Jo promiň. Já jen jsem hrozně rád, že jsi v pořádku." V tu chvíli Kurtovi něco došlo. "Kde je David?" zeptal se Blaina. "Rozešli jsme se. Dva dny po tom, co tě unesli."
"To je mi líto," prohlásil smutně Kurt. "Vím, že potřebuješ čas….Ale, co kdybychom…" V tu chvíli se otevřely dveře a v nich stál v celé své kráse Sebastian Smythe. Na obličeji měl sice ještě nějakou tu modřinu. Ale jinak stál na vlastních nohách a vypadal celkem v pořádku. "Sebastiane!" Rozzářil se Kurt, a rozběhl se k němu, aniž by nechal Blaina dokončit myšlenku. "Kurte!" Sevřel ho Seb v náručí. "Já se tak bál…Když jsem tě tam tak viděl…A..A..A…"
"Už je dobře. Už je mi líp. O hodně líp. A jsem hrozně rád, že tě vidím v pořádku."
"Co si dáš? Donesu ti, na co máš chuť."
"Velký kapučíno."
"Posaď se, hned to bude." Sebastian se musel usmát. Kurt byl vážně roztomilý. Ano, ještě vypadal vyděšeně, ale ani Sebastian nebyl klidný. Pak Seb vysledoval pohled menšího kudrnatého kluka, který jakoby Sebastiana vraždil pohledem. To už ale k Sebovi došel Kurt s kafem. "Kdo to je?" kývl Seb hlavou k Blainovi. "Můj bývalý. Víš, jak jsem ti vykládal, jak mě unesli. V tom baru jsem byl s ním, naivně jsem si myslel, že můžeme náš vztah spravit, a že ho miluju. Už tam byl s jiným."
"To je mi líto. A co bys chtěl teď?"
"Klid. Hodně dlouho." Sebastian se zasmál. "Nápodobně. Máma málem zešílela, když jí doktoři, že na tom nejsem moc dobře."
"A pak chci tebe," zvedl Kurt k Sebastianovi oči. "Nejsem zrovna typ na vztahy." Chtěl Sebastian Kurta odradit. "To mi nevadí."
"Zkusíme to," přikývl Sebastian s úsměvem. Naklonil se ke Kurtovi a políbil ho. Kurt mu začal polibky oplácet, bylo jim jedno, kde jsou a že na ně někdo zírá. Z líbání je vytrhl až zvuk rozlité kávy. Oba se tím směrem podívali a spatřili Blaina Andersona, jak na ně zaraženě kouká a pod ním ležel kelímek s rozlitou kávou. "Teď ti můžu odpovědět, Andersone, nemohli bychom," zavrtěl Kurt hlavou a společně se Sebastianem odešli.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Terka Terka | 3. prosince 2016 v 16:05 | Reagovat

Teda az takove dobrodruzo jsem necekala :D Ale bylo to super a hlavne jsem rada, ze to melo dobry konec ;-)

2 Andílek Andílek | 3. prosince 2016 v 20:09 | Reagovat

[1]: No..Děkuji! :D. Samozřejmě, že to mělo dobrý konec, přece bych nechala umřít sladkého, dokonalého, úžasného atd. Sebastiana Smythea.
Děkuji za komentář

3 Karin Karin | 16. dubna 2017 v 21:49 | Reagovat

Docela jsem se bála.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama