Názvy mi stále činí problém

20. května 2018 v 13:48 | Andílek |  Jednorázovky
Andílek po další době něco spáchala. Otázka zní, jestli sem někdo chodí, aby si to přečetl. Nebo to jsou jen duchové :D :D
Finále Shadowhunters bylo velice inspirující, co se tvorby týče a moje můza mě neustále mučila, ať něco napíšu :D :D. Tak tady to máte.



Catarina vyšla z ložnice. Magnus jí věnoval pohled plný strachu a obav. Poslední, co po návratu z Edomu čekal bylo, že najde Aleca s šípem v hrudníku. Byl bezmocný, nemohl Alecovi nijak pomoct Jen sledovat, jak muž, kterého miluje krvácí. Jeho otec mu sebral veškerou magii. "Je mi to líto, Magnusi," promluvila konečně Catarina. "Kdybych věděla, co ti vezme, nikdy bych tě tam neposílala."
"Buď vládnutí po jeho boku nebo tohle. Nemůžeš za to, byla to moje volba," zavrtěl Magnus hlavou. "Pokud bych chtěl někoho vinit, tak rozhodně ne tebe ale Lorenza. Edom byla moje poslední možnost. Kdyby mě Lorenzo, nechal provést to kouzlo, nebyli bychom teď v týhle kaši." Nadával Magnus. "Jak mu je?" Změnil Magnus téma. "Vytáhla jsem šíp, zastavila krvácení, obvázala jsem mu ránu. Napravila jsem zlomené zápěstí. Teď spí," odpověděla Catarina. "Můžu?" Kývl Magnus směrem k ložnici. "Jistě," usmála se Cat. Věděla, jak moc Magnusovi na mladém Lovci záleží. Když jí volal s hlasem plným zoufalství všeho nechala a spěchala na pomoc.


Magnus vešel do ložnice, při pohledu na bledého Aleca, se mu do očí nahrnuly slzy. Mohl ho ztratit. Sedl si na kraj postele a vzal Alecovu zdravou ruku do své. Ještě před pár dny se oba báli, že Alec zestárne a zemře. Teď bylo všechno jinak. Magnus ucítil, jak ho Cat ze zadu objala. "Pohádali jsme se," promluvil po chvíli ticha Magnus. "Cože?!" Zeptala se Cat. "Bál se, že časem až zestárne, že by pro mě byl přítěží."
"Magnusi,..."
"Nikdy by pro mě nebyl přítěží, Cat. Miluji ho, víc než cokoliv jiného."
"Proto jsi mu dal svojí magii?" Zeptala se Cat. Nemusela jmenovat, Magnus dobře věděl, o kom mluví. "To taky. Chtěl po mě, abys s ním zůstal vládnout Edomu," odpověděl Magnus. "Nemohl jsem to udělat."
"Nemusíš mi to vysvětlovat. Nechám vás tu, musím vyzvednout Madzie. Ještě než půjdu, vysvětlím ti jak mu budeš měnit obvazy." Magnus přikývl.


Chvíli po té co Cat odešla, ozvalo se zaklepání. Magnus otevřel na prahu stáli Maryse, Izzy, Luke, Jace a Simon. "Pojďte dál," ustoupil jim Magnus. "Jak je mu?" Zeptala se roztřeseným hlasem Maryse. "Bude v pořádku. Můžeš jít za ním," ukázal Magnus na dveře ložnice. "Děkuji." K Maryse se přidala i Izzy.


Jace netušil, kam s očima. Nedokázal se Magnusovi podívat do očí. Sžíral ho pocit viny a truchlil za ztrátu Clary. Ucítil na své paži dotek, zvedl oči. Díval se Magnusovi do očí. "Ani já, ani Alec tě z ničeho neviníme. Jediný, kdo za to nese vinu je Lilith."
"Díval jsem se, jak ho chce zabít. Nemohl jsem tomu zabránit, kdyby ses tam neukázal. Zabil bych ho."
"Tos nebyl ty!" Ujistil Magnus Jace. "Magnus má pravdu, Jacei. Tos nebyl ty," přikývl Luke. "Stejně jako není Simonova vina, že Clary je mrtvá." Magnus zalapal po dechu a otočil se k Lukovi. "Zlatíčko je mrtvá?" Zeptal se nevěřícně. "Chtěli jsme použít moje Kainovo znamení, abychom se zbavili Lilith," začal Simon. "Lilith o něm sice věděla, ale na čem Lilith nejvíc záleželo? Na vzkříšení Jonathana. Tak jsem začal rozbíjet rakev, ve které spočívat. Lilith se po mě vrhla...," Simon se zadrhnul. "Tlaková vlna mě vymrštila z okna. Ale kvůli tomu znamení jsem to přežil. Než jsem se vyšplhal zpět nahoru, došlo k výbuchu a...Clary byla pryč." V pokoji se rozhostilo ticho, nikdo netušil, co říct. "Jak myslíš pryč?" zeptal se po chvíli Magnus. "Nic tam nezůstalo," odpověděl Simon. "Vůbec nic. Žádná stopa po Clary ani Jonathanovi."
"To nutně nemusí znamenat, že je Zlatíčko mrtvá," pokrčil Magnus rameny. "Když ale nebyla v té budově, tak kde je?" Zeptal se Jace. "To nevím." Zavrtěl Magnus hlavou.


Jace vešel do ložnice a posadil se na kraj postele. S vinou v očích sledoval Aleca a jeho nepatrně zvedající se hrudník. "Moc mě to mrzí," promluvil Jace. "Nemohl jsem nic dělat, jen bezbranně sledovat, jak se tě snaží zabít. Mýma rukama. To všechno já, tvoje krev na mých rukou. Nikdy si to nepřestanu vyčítat."
"Mohl bys přestat žvanit nesmysly?" Jace zvedl hlavu a viděl Aleca s pootevřenýma očima. "Alecu?"
"To není tvoje vina. Může za to démon, ne ty." Jeho hlas byl tichý a unavený. "Ale..." Chtěl protestovat Jace. "Žádné ale," přerušil ho Alec. Jeho oči se začaly zavírat. "Alecu?" Ztuhnul Jace. "Spát," zamumlal Alec a usnul.


"Dobré ráno," usmál se Magnus, když si všiml, že ho pozorují lískové oči jeho přítele. "Dobré," usmál se Alec, ale vyšla z toho spíš bolestivá grimasa než úsměv. Magnus si toho všiml a vystřelil do sedu. "Bolí tě něco?" Strachoval se. "Ne," zavrtěl Alec hlavou. "Je mi fajn."
"Vážně nic nepotřebuješ?" Staral se Magnus. "Když jsi tady, mám všechno co potřebuji." Magnus se usmál a políbil Aleca na čelo. "Opravdu?" Rozesmál se Magnus, když Alecovi zakručelo v břiše. "To není fér!" Zaúpěl Alec. "Buď v klidu! A lež, udělám snídani." Alec chtěl protestovat, ale když ho rozbolel hrudník, svezl se zpátky do peřin. Magnuse ve dveřích od ložnice zarazil Alecův hlas. "To co jsi říkal Jaceovi, je pravda?" Magnus nepředpokládal, že by si Alec něco takového pamatoval, nebyl zrovna ve stavu, kdy byl schopný vnímat okolní svět. "Vzdal jsi se svojí magie, abys ho zachránil? Proč?"
"Nedělal jsem to jen kvůli Jaceovi," odpověděl Magnus. "Ale i kvůli tobě. Sám si říkal, že je tvojí součástí a že když zemře, zemře i část tebe."
"To je sice pravda. Ale opravdu si myslíš, že Jace za to stojí?"
"Ty za to stojíš!" Odpověděl Magnus. "Kvůli tobě bych udělal cokoliv." Alec přikývl. "Najdeme způsob jak jí získat zpátky. Sice ještě nevím jak. Ale najdu způsob."
"Alexandře," nadechl se Magnus, jako by chtěl protestovat. "A než přijdeme na ten způsob, naučím tě, jak se bránit i jinak. Kromě toho, taky se budu potřebovat dostat do zpátky do kondice. Ale to bude chtít čas," zavřel Alec oči. "Bolí to?"
"Není to tak hrozný," zavrtěl Alec hlavou. "Jdu na tu snídani." Zmizel Magnus v kuchyni.


Po snídani Magnus odnesl nádobí a po chvíli se vrátil. "Nad čím přemýšlíš?" Zeptal se ho Alec, když viděl jeho zamyšlený výraz. "Mohl jsem tě ztratit."
"Ale neztratil, jsem tady. A je mi celkem fajn," pohladil Alec zdravou rukou Magnuse po paži. "Před pár dny jsi měl strach, že tě opustím. Teď jsem se bál já, že navždy ztratím." Alec si Magnuse zdravou rukou přitáhl blíž k sobě. "Neztratíš. Budeš mě mít na krku. Starýho, protivnýho, šedivýho dědka, co každýmu leze na nervy."
"Alexandře." Tohle vůbec nebylo vtipný. "Má to i svou světlou stránku," pokračoval Alec. "Víš, jak mi budou v Domově Důchodců závidět? Že mám tak krásného, mladého, přítele."
"Alexandře, přestaň!"
"Proč? Vždyť je to pravda," usmíval se nevinně Alec. "Přestaň! Nebo tě dloubnu do žeber..Do těch raněných."
"To bys neudělal," ušklíbl se Alec. "A pak pane Lightwoode, až budete ten starej, protivnej, šedivej dědek. Nebude lepší, abych byl vaším manželem?"
"To měla být žádost o ruku, pane Bane?" Zeptal se Alec. "Ne," zavrtěl hlavou Magnus. "Vezmeme to hezky pomaličku. A na ten sňatek třeba taky jednou dojde. Začneme něčím malým." Alec přikývl. "Co kdyby ses nastěhoval?" Zeptal se Magnus. "Řekl bych ano," přikývl s úsměvem Alec.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama